Me and my
city
The
name of this, let´s call it a magazine, states clearly its purpose and topics.
And it also states,who it is written by and where. Still, it is very clumsy,
like every name. So, at the beginning, I would like to show the name in some
context, to let you understand things around this work, which form it actually
and therefore, I consider it quite signigicant, however I don´t like sharing
some of the personal stuff.
OK. The gay is me. Obviously. And the city is the place I live. Surprise, eh?
My name is Arjan (sure it´s a nickname but we´re still on the internet, dudes, read it Arian, like Adrian witouht d) and I am 16. „So young“, you may say. Just keep reading, I say. More important than age is maturity and reason. I know many people much older than me, who are still kids (funny, one of them appeared in my past), and after all, I write generally for my age group from my age group (mean 15-2x), which doesn´t mean someone older cannot read this and find something in it. So far about my name and age. Let´s get further to define myself. I attend high school (it´s actually a gymnazium but you won´t probably know,what it is, it is a type of high school , that chooses the students and prepares them for the university. They are usually specialised in something-languages, science, math etc. Mine is a language one. I study languages, classical especially-latin and ancient greek) but my life is art. I draw, paint, sometimes model, design, write and play the piano for eleven years ( I am into classical music, Chopin, Tschaikowsky, Rachmaninnof...). I love litterature, philosophy, fashion, design and architecture, that I want to study at university. I adore theater, music, jazz and 50-80´s and Adele with classic music especially and sex of course (unless you start shouting at me, in the Czech Republic, where I live, we can have sex since 15).
The easiest way, how to describe myself is probably that I am an intellectual artist and an artistic intellectual. Sounds paradoxical but it is true. I am an overrational dreamer. All the same, I am sarcastic, cynical, cold blooded usually, living in my artistic inside world,keep detached view...etc..You will see and grasp it after you read something from my life.
The already mentioned city is Brno, the second biggest city in the Czech republic in the heart of Europe. This city I myself call „the city of miracles“ because there is nothing impossible, generally if talking about impossible. It would be for too long to describe,how this city works but you, who doesn´t know the places, will find out soon. It is said here, that Brno is the largest village. It is true in some way. Gossips spread around so amazingly fast, that you even don´t notice it, untill you hear your name. This city nicely fits the famous Madonna´s quote „We all meet in bed“. If not there, you meet someone somewhere else or you meet someone,who knows him. I always comment it with this words : „Everyone with everyone in Brno“. And this is briefly the main about me. Let´s get over the rainbow now (yeah, I love Frank Sinatra) ;)
OK. The gay is me. Obviously. And the city is the place I live. Surprise, eh?
My name is Arjan (sure it´s a nickname but we´re still on the internet, dudes, read it Arian, like Adrian witouht d) and I am 16. „So young“, you may say. Just keep reading, I say. More important than age is maturity and reason. I know many people much older than me, who are still kids (funny, one of them appeared in my past), and after all, I write generally for my age group from my age group (mean 15-2x), which doesn´t mean someone older cannot read this and find something in it. So far about my name and age. Let´s get further to define myself. I attend high school (it´s actually a gymnazium but you won´t probably know,what it is, it is a type of high school , that chooses the students and prepares them for the university. They are usually specialised in something-languages, science, math etc. Mine is a language one. I study languages, classical especially-latin and ancient greek) but my life is art. I draw, paint, sometimes model, design, write and play the piano for eleven years ( I am into classical music, Chopin, Tschaikowsky, Rachmaninnof...). I love litterature, philosophy, fashion, design and architecture, that I want to study at university. I adore theater, music, jazz and 50-80´s and Adele with classic music especially and sex of course (unless you start shouting at me, in the Czech Republic, where I live, we can have sex since 15).
The easiest way, how to describe myself is probably that I am an intellectual artist and an artistic intellectual. Sounds paradoxical but it is true. I am an overrational dreamer. All the same, I am sarcastic, cynical, cold blooded usually, living in my artistic inside world,keep detached view...etc..You will see and grasp it after you read something from my life.
The already mentioned city is Brno, the second biggest city in the Czech republic in the heart of Europe. This city I myself call „the city of miracles“ because there is nothing impossible, generally if talking about impossible. It would be for too long to describe,how this city works but you, who doesn´t know the places, will find out soon. It is said here, that Brno is the largest village. It is true in some way. Gossips spread around so amazingly fast, that you even don´t notice it, untill you hear your name. This city nicely fits the famous Madonna´s quote „We all meet in bed“. If not there, you meet someone somewhere else or you meet someone,who knows him. I always comment it with this words : „Everyone with everyone in Brno“. And this is briefly the main about me. Let´s get over the rainbow now (yeah, I love Frank Sinatra) ;)
Já ve městě
Jméno
tohoto, nazvěme to magazínem, jasně stanovuje jeho účely a záměry. A také
ukazuje, kdo jej píše a kde. Přesto je to pořád velmi neohrabané, jako každé
jméno. Takže bych na začátek rád dal onomu jménu nějaký kontext, abych vás
dovedl k porozumění věcí okolo této práce, které je vlastně formují, a já
je proto považuji za poměrně významné, jakkoli se mi nelíbí myšlenka sdílení
některých osobních záležitostí.
OK. Ten gay jsem já. Přirozeně. A to město je místo, kde žiju. Překvapení, co?
Jmenuji se Arjan (samozřejmě, že je to přezdívka, pořád jsme na internetu, lidi. Číst jako Arjan, jak je psáno, jako Adrian bez d) a je mi 16. „Tak mladý“, řeknete si. „Jen čtěte dál“,říkám já. Důležitější než věk je vyspělost a rozum. Znám spoustu lidí o dost starších než já sám, kteří jsou stále dětmi (zábavné je, že jeden se dokonce objevil v mé osobní minulosti), a nakonec, píšu především pro mou věkovou skupinu z mé věkové skupiny (myšleno 15-2x,), což ale neznamená, že někdo starší to tu číst nemůže a že si zde nic nenajde. Tolik o mém jméně a věku.
Přejděme dále, abych se nějak charakterizoval. Navštěvuji střední školu – osmileté jazykové gymnázium zaměřené na klasické studie, tj. latina, starořečtina, ale mým životem je umění. Kreslím, maluji, někdy modeluji, navrhuji, píšu a jedenáct let hraji na klavír (zabývám se vážnou hudbou. Chopin, Čajkovskij, Rachmaninov...). Miluji literaturu, filosofii, modu, design a architekturu, kterou bych jednou rád studoval. Zbožňuji divadlo, hudbu, především jazz, 50-80´s a Adele s vážnou hudbou. A sex samozřejmě.
Ten nejsnadnější způsob, jak se popsat, je pravděpodobně, že jsem intelektuální umělec a umělecký intelektuál. Zní to paradoxně, ale je to pravda. Jsem hyperracionální snílek. Stejně tak jsem sarkastický, cynický, většinou oplývající svým tipickým ocelovým chladem, žijící v mém vlastním světě umění, držím si nadhled..atd...sami uvidíte a pochopíte, jakmile si zde něco přečtete z mého života.
Již zmíněné město je Brno. Druhé nejvtší město ČR v srdci Evropy. Já sám toto město nazývám „městem zázraků“, jelikož zde není nic nemožné, především, mluvíme-li o nemožném. Bylo by na dlouho, popsat, jak to ve městě funguje. Kdo jej nezná, brzy zjistí. Říká se zde, že Brno je největší vesnicí. Je to pravdivé v jistém slova smyslu. Drby se tu šíří tak ohromnou rychlostí, že to ani nepostřehnete do chvíle, než zaslechnete svoje jméno. Toto město krásně pasuje do onoho slavného Madonnina výroku „sejdeme se všichni v posteli“. Když ne v ni, tak ho potkáte někoho někde jinde nebo potkáte někoho, kdo jej zná. Vždy to komentuji slovy, že „Každý s každým v Brně“. A to je stručně něco málo o mně. Nyní přejděme za duhu (jop, mám rád Franka Sinatru). ;)
OK. Ten gay jsem já. Přirozeně. A to město je místo, kde žiju. Překvapení, co?
Jmenuji se Arjan (samozřejmě, že je to přezdívka, pořád jsme na internetu, lidi. Číst jako Arjan, jak je psáno, jako Adrian bez d) a je mi 16. „Tak mladý“, řeknete si. „Jen čtěte dál“,říkám já. Důležitější než věk je vyspělost a rozum. Znám spoustu lidí o dost starších než já sám, kteří jsou stále dětmi (zábavné je, že jeden se dokonce objevil v mé osobní minulosti), a nakonec, píšu především pro mou věkovou skupinu z mé věkové skupiny (myšleno 15-2x,), což ale neznamená, že někdo starší to tu číst nemůže a že si zde nic nenajde. Tolik o mém jméně a věku.
Přejděme dále, abych se nějak charakterizoval. Navštěvuji střední školu – osmileté jazykové gymnázium zaměřené na klasické studie, tj. latina, starořečtina, ale mým životem je umění. Kreslím, maluji, někdy modeluji, navrhuji, píšu a jedenáct let hraji na klavír (zabývám se vážnou hudbou. Chopin, Čajkovskij, Rachmaninov...). Miluji literaturu, filosofii, modu, design a architekturu, kterou bych jednou rád studoval. Zbožňuji divadlo, hudbu, především jazz, 50-80´s a Adele s vážnou hudbou. A sex samozřejmě.
Ten nejsnadnější způsob, jak se popsat, je pravděpodobně, že jsem intelektuální umělec a umělecký intelektuál. Zní to paradoxně, ale je to pravda. Jsem hyperracionální snílek. Stejně tak jsem sarkastický, cynický, většinou oplývající svým tipickým ocelovým chladem, žijící v mém vlastním světě umění, držím si nadhled..atd...sami uvidíte a pochopíte, jakmile si zde něco přečtete z mého života.
Již zmíněné město je Brno. Druhé nejvtší město ČR v srdci Evropy. Já sám toto město nazývám „městem zázraků“, jelikož zde není nic nemožné, především, mluvíme-li o nemožném. Bylo by na dlouho, popsat, jak to ve městě funguje. Kdo jej nezná, brzy zjistí. Říká se zde, že Brno je největší vesnicí. Je to pravdivé v jistém slova smyslu. Drby se tu šíří tak ohromnou rychlostí, že to ani nepostřehnete do chvíle, než zaslechnete svoje jméno. Toto město krásně pasuje do onoho slavného Madonnina výroku „sejdeme se všichni v posteli“. Když ne v ni, tak ho potkáte někoho někde jinde nebo potkáte někoho, kdo jej zná. Vždy to komentuji slovy, že „Každý s každým v Brně“. A to je stručně něco málo o mně. Nyní přejděme za duhu (jop, mám rád Franka Sinatru). ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat