Do we love bastards but date nice guys ? - Milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky?

Do we love bastards but date nice guys?

There are not so rare moments when we are crying on each other´s shoulder with my girlfriends, whining about boys being bastards. I am almost sure this is not only a picture from our lives. But is that really like that? Isn´t it more like we keep close to them and oversee those who are much more worth us? Because if we didn´t , perhaps we wouldn´t happen to get into these situations over and over again, or at least some of us. Life has taught me one thing. Everyone is a selfish bastard somewhere deep inside, this is, how the nature created us in order to survive in the arene of evolution and only the society we form and its rules make us to control this aspect of our characters so we can ,more or less, live together but still some people can control themselves better than other and so they get to it later. So far about this. But this still doesn´t explain, why we fall in love with bad boys, though we know, they are bad and therefor we are usually decided not to go out with them. And this is the first point. We choose the right life partners according to some standarts they have to hit so it can work out. It is a matter of pragmatism which is antoher important quality to survive the struggle of life, but still it is the heart, which chooses the love partner. And heart is blind, it sees nothing but shapes. I find it same as the hairography (if you don´t know this term, enlarge your education with Glee episode 1x15) effect or any other effect based on distraction from what´s important, which in questions of love and relationships is always what´s inside. As hairography effect distracts us from vocals, full purse effect from beauty and age, nice sound from real intensions, bastards have their effects too. I myself call them altogether „bastardity“, which can be a hell exciting thing. Bastards usually have their own kind of strength, that overwhelms us. They are sharp, blunt, funny, have their mysterious good look, that makes them interesting. They hardly ever give us some certainty, so we still have to fight and try, which can be amusing. Simply said, they may seem like knights in shiny armour. And this glitter of theirs is exactly, what blinds us to the important – their souls. Perhaps the entire life is about effects, maybe we love them, because without them everybody would be same and we all dream about something, someone, special, untill we meet someone, who is not, who has only this effect of sefety, understanding, hug, kiss,settle...which are maybe the most precious things we may seek and according to which we finally choose the life partner. So do we love bastards but date nice guys? I really don´t think so, I even really don´t think I know the answer, but I am sure about one thing. We may love the date ones as well, but both of them, bastards or nice guys, we love in two different ways, that both can be great...it only depends, what we want.

Milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky?

Nejsou to tak vzácné momenty, kdy si navzájem brečíme na rameno s kamarádkami, stěžujíce si, že kluci jsou bastardi. Jsem si téměř jistý, že toto není obrázek pouze z naších životů. Ale je tomu vskutku tak? Není to spíše tak, že se držíme co nejblíže jim, a přehlížíme ty, kteří jsou nás hodni více? Protože kdyby tomu tak nebylo, možná bychom se stále nedostávali do té stejné situace, pořád a pořád dokola, nebo přinejmenším někteří z nás. Život mě naučil jednu věc. Každý je v jádru sobecký parchant, tak nás příroda stvořila, abychom přežili v aréně evoluce a pouze společnost, jenž formujeme a její pravidla nás naučila tyto aspekty naších povah kontrolovat, takže jsme schopni víceméně žít pospolu, ale stále někteří lidé to umí kontrolovat lépe než jiní, a proto se k tomu dostanou později. Tolikero o tomto. Ale stále nám to nevysvětluje, proč se zamilováváme do mizerů, přestože víme, že jsou špatní, a proto s nimi obvykle nechceme chodit. A to je první odpovědí. Toho pravého partnera do života si vybíráme podle jistých standartů, které musí splnit, aby to mohlo fungovat. Je to věc pragmatičnosti, která je další podstatnou vlastností v boji o přežití v životě. Přesto je to stále srdce, které si vybírá partnera do lásky. A srdce je slepé, vidí pouze v křivkách. Shledávám to stejným jako Hair efektem (kdo tento pojem nezná, nechť si doplní vzdělání dílem 1x15 Glee) nebo jakýmkoli jiným efektem založeným na odvedením pozornosti od toho, co je důležité, což je v otázkách lásky vždy to, co tkví uvnitř.
Jako Hair efekt odvádí pozornost od vokálů, plná peněženka od vzhledu a krásy, dobré vyznění od skutečných záměrů, parchanti mají své efekty také. Já osobně je souhrně nazývám „bastardita“, což může být po čertech vzrušující věc. Parchanti mají povětšinou svůj vlastní druh síly, která nás ohromuje. Jsou ostří, strozí, zábavní a jsou tajemní a až nebezpečně dobře vypadají, což je činí zajímavými. Málokdy dávají jistotu, takže je stále, oč se snažit a oč bojovat, což umí být velmi zábavné. Jednoduše řečeno, mohou vyhlížet jako rytíři v blyštivých brněních, přičemž jejích leskem je to, co nás činí slepými před tím důležitým – jejích duší. Možná je celý život pouze o efektech, možná je milujeme, jelikož bez nich by každý byl stejný a my všichni přitom sníme o něčem, někom jedinečném. Dokud ovšem nepotkáme někoho, kdo není, kdo má pouze efekt bezpečí, pochopení, objetí, polibku, klidu...což jsou možná ty nejcennější věci, které může hledat, a podle nichž si nakonec zvolíme životního partnera. Takže, milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky? Tak úplně nemyslím, nemyslím si dokonce ani, že znám odpověď, ale jsem si jistý jednou věcí. Můžeme milovat i ty, s kterými chodíme, ale oba, jak parchanta, tak hodného kluka, milujeme dvěma rozdílnými způsoby a oba mohou být skvělé...záleží pouze na tom, co chceme.