Do we love bastards but date nice guys ? - Milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky?

Do we love bastards but date nice guys?

There are not so rare moments when we are crying on each other´s shoulder with my girlfriends, whining about boys being bastards. I am almost sure this is not only a picture from our lives. But is that really like that? Isn´t it more like we keep close to them and oversee those who are much more worth us? Because if we didn´t , perhaps we wouldn´t happen to get into these situations over and over again, or at least some of us. Life has taught me one thing. Everyone is a selfish bastard somewhere deep inside, this is, how the nature created us in order to survive in the arene of evolution and only the society we form and its rules make us to control this aspect of our characters so we can ,more or less, live together but still some people can control themselves better than other and so they get to it later. So far about this. But this still doesn´t explain, why we fall in love with bad boys, though we know, they are bad and therefor we are usually decided not to go out with them. And this is the first point. We choose the right life partners according to some standarts they have to hit so it can work out. It is a matter of pragmatism which is antoher important quality to survive the struggle of life, but still it is the heart, which chooses the love partner. And heart is blind, it sees nothing but shapes. I find it same as the hairography (if you don´t know this term, enlarge your education with Glee episode 1x15) effect or any other effect based on distraction from what´s important, which in questions of love and relationships is always what´s inside. As hairography effect distracts us from vocals, full purse effect from beauty and age, nice sound from real intensions, bastards have their effects too. I myself call them altogether „bastardity“, which can be a hell exciting thing. Bastards usually have their own kind of strength, that overwhelms us. They are sharp, blunt, funny, have their mysterious good look, that makes them interesting. They hardly ever give us some certainty, so we still have to fight and try, which can be amusing. Simply said, they may seem like knights in shiny armour. And this glitter of theirs is exactly, what blinds us to the important – their souls. Perhaps the entire life is about effects, maybe we love them, because without them everybody would be same and we all dream about something, someone, special, untill we meet someone, who is not, who has only this effect of sefety, understanding, hug, kiss,settle...which are maybe the most precious things we may seek and according to which we finally choose the life partner. So do we love bastards but date nice guys? I really don´t think so, I even really don´t think I know the answer, but I am sure about one thing. We may love the date ones as well, but both of them, bastards or nice guys, we love in two different ways, that both can be great...it only depends, what we want.

Milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky?

Nejsou to tak vzácné momenty, kdy si navzájem brečíme na rameno s kamarádkami, stěžujíce si, že kluci jsou bastardi. Jsem si téměř jistý, že toto není obrázek pouze z naších životů. Ale je tomu vskutku tak? Není to spíše tak, že se držíme co nejblíže jim, a přehlížíme ty, kteří jsou nás hodni více? Protože kdyby tomu tak nebylo, možná bychom se stále nedostávali do té stejné situace, pořád a pořád dokola, nebo přinejmenším někteří z nás. Život mě naučil jednu věc. Každý je v jádru sobecký parchant, tak nás příroda stvořila, abychom přežili v aréně evoluce a pouze společnost, jenž formujeme a její pravidla nás naučila tyto aspekty naších povah kontrolovat, takže jsme schopni víceméně žít pospolu, ale stále někteří lidé to umí kontrolovat lépe než jiní, a proto se k tomu dostanou později. Tolikero o tomto. Ale stále nám to nevysvětluje, proč se zamilováváme do mizerů, přestože víme, že jsou špatní, a proto s nimi obvykle nechceme chodit. A to je první odpovědí. Toho pravého partnera do života si vybíráme podle jistých standartů, které musí splnit, aby to mohlo fungovat. Je to věc pragmatičnosti, která je další podstatnou vlastností v boji o přežití v životě. Přesto je to stále srdce, které si vybírá partnera do lásky. A srdce je slepé, vidí pouze v křivkách. Shledávám to stejným jako Hair efektem (kdo tento pojem nezná, nechť si doplní vzdělání dílem 1x15 Glee) nebo jakýmkoli jiným efektem založeným na odvedením pozornosti od toho, co je důležité, což je v otázkách lásky vždy to, co tkví uvnitř.
Jako Hair efekt odvádí pozornost od vokálů, plná peněženka od vzhledu a krásy, dobré vyznění od skutečných záměrů, parchanti mají své efekty také. Já osobně je souhrně nazývám „bastardita“, což může být po čertech vzrušující věc. Parchanti mají povětšinou svůj vlastní druh síly, která nás ohromuje. Jsou ostří, strozí, zábavní a jsou tajemní a až nebezpečně dobře vypadají, což je činí zajímavými. Málokdy dávají jistotu, takže je stále, oč se snažit a oč bojovat, což umí být velmi zábavné. Jednoduše řečeno, mohou vyhlížet jako rytíři v blyštivých brněních, přičemž jejích leskem je to, co nás činí slepými před tím důležitým – jejích duší. Možná je celý život pouze o efektech, možná je milujeme, jelikož bez nich by každý byl stejný a my všichni přitom sníme o něčem, někom jedinečném. Dokud ovšem nepotkáme někoho, kdo není, kdo má pouze efekt bezpečí, pochopení, objetí, polibku, klidu...což jsou možná ty nejcennější věci, které může hledat, a podle nichž si nakonec zvolíme životního partnera. Takže, milujeme parchanty ale chodíme s hodnými kluky? Tak úplně nemyslím, nemyslím si dokonce ani, že znám odpověď, ale jsem si jistý jednou věcí. Můžeme milovat i ty, s kterými chodíme, ale oba, jak parchanta, tak hodného kluka, milujeme dvěma rozdílnými způsoby a oba mohou být skvělé...záleží pouze na tom, co chceme.

Me and my city - Já ve městě

Me and my city

The name of this, let´s call it a magazine, states clearly its purpose and topics. And it also states,who it is written by and where. Still, it is very clumsy, like every name. So, at the beginning, I would like to show the name in some context, to let you understand things around this work, which form it actually and therefore, I consider it quite signigicant, however I don´t like sharing some of the personal stuff.
OK. The gay is me. Obviously. And the city is the place I live. Surprise, eh?
My name is Arjan (sure it´s a nickname but we´re still on the internet, dudes, read it Arian, like Adrian witouht d) and I am 16. „So young“, you may say. Just keep reading, I say. More important than age is maturity and reason. I know many people much older than me, who are still kids (funny, one of them appeared in my past), and after all, I write generally for my age group from my age group (mean 15-2x), which doesn´t mean someone older cannot read this and find something in it.  So far about my name and age. Let´s get further to define myself. I attend high school (it´s actually a gymnazium but you won´t probably know,what it is, it is a type of high school , that chooses the students and prepares them for the university. They are usually specialised in something-languages, science, math etc. Mine is a language one. I study languages, classical especially-latin and ancient greek) but my life is art. I draw, paint, sometimes model, design, write and play the piano for eleven years ( I am into classical music, Chopin, Tschaikowsky, Rachmaninnof...). I love litterature, philosophy, fashion, design and architecture, that I want to study at university. I adore  theater, music, jazz and 50-80´s and Adele with classic music especially and sex of course (unless you start shouting at me, in the Czech Republic, where I live, we can have sex since 15).
The easiest way, how to describe myself is probably that I am an intellectual artist and an artistic intellectual. Sounds paradoxical but it is true. I am an overrational dreamer. All the same, I am sarcastic, cynical, cold blooded usually, living in my artistic inside world,keep detached view...etc..You will see and grasp it after you read something from my life.
The already mentioned city is Brno, the second biggest city in the Czech republic in the heart of Europe. This city I myself call „the city of miracles“ because there is nothing impossible, generally if talking about impossible. It would be for too long to describe,how this city works but you, who doesn´t know the places, will find out soon. It is said here, that Brno is the largest village. It is true in some way. Gossips spread around so amazingly fast, that you even don´t notice it, untill you hear your name. This city nicely fits the famous Madonna´s quote „We all meet in bed“. If not there, you meet someone somewhere else or you meet someone,who knows him. I always comment it with this words : „Everyone with everyone in Brno“. And this is briefly the main about me. Let´s get over the rainbow now (yeah, I love Frank Sinatra) ;)

Já ve městě

Jméno tohoto, nazvěme to magazínem, jasně stanovuje jeho účely a záměry. A také ukazuje, kdo jej píše a kde. Přesto je to pořád velmi neohrabané, jako každé jméno. Takže bych na začátek rád dal onomu jménu nějaký kontext, abych vás dovedl k porozumění věcí okolo této práce, které je vlastně formují, a já je proto považuji za poměrně významné, jakkoli se mi nelíbí myšlenka sdílení některých osobních záležitostí.
OK. Ten gay jsem já. Přirozeně. A to město je místo, kde žiju. Překvapení, co?
Jmenuji se Arjan (samozřejmě, že je to přezdívka, pořád jsme na internetu, lidi. Číst jako Arjan, jak je psáno, jako Adrian bez d) a je mi 16. „Tak mladý“, řeknete si. „Jen čtěte dál“,říkám já. Důležitější než věk je vyspělost a rozum. Znám spoustu lidí o dost starších než já sám, kteří jsou stále dětmi (zábavné je, že jeden se dokonce objevil v mé osobní minulosti), a nakonec, píšu především pro mou věkovou skupinu z mé věkové skupiny (myšleno 15-2x,), což ale neznamená, že někdo starší to tu číst nemůže a že si zde nic nenajde. Tolik o mém jméně a věku.
Přejděme dále, abych se nějak charakterizoval. Navštěvuji střední školu – osmileté jazykové gymnázium zaměřené na klasické studie, tj. latina, starořečtina, ale mým životem je umění. Kreslím, maluji, někdy modeluji, navrhuji, píšu a jedenáct let hraji na klavír (zabývám se vážnou hudbou. Chopin, Čajkovskij, Rachmaninov...). Miluji literaturu, filosofii, modu, design a architekturu, kterou bych jednou rád studoval. Zbožňuji divadlo, hudbu, především jazz, 50-80´s a Adele s vážnou hudbou. A sex samozřejmě.
Ten nejsnadnější způsob, jak se popsat, je pravděpodobně, že jsem intelektuální umělec a umělecký intelektuál. Zní to paradoxně, ale je to pravda. Jsem hyperracionální snílek. Stejně tak jsem sarkastický, cynický, většinou oplývající svým tipickým ocelovým chladem, žijící v mém vlastním světě umění, držím si nadhled..atd...sami uvidíte a pochopíte, jakmile si zde něco přečtete z mého života.
Již zmíněné město je Brno. Druhé nejvtší město ČR v srdci Evropy. Já sám toto město nazývám „městem zázraků“, jelikož zde není nic nemožné, především, mluvíme-li o nemožném. Bylo by na dlouho, popsat, jak to ve městě funguje. Kdo jej nezná, brzy zjistí. Říká se zde, že Brno je největší vesnicí. Je to pravdivé v jistém slova smyslu. Drby se tu šíří tak ohromnou rychlostí, že to ani nepostřehnete do chvíle, než zaslechnete svoje jméno. Toto město krásně pasuje do onoho slavného Madonnina výroku „sejdeme se všichni v posteli“. Když ne v ni, tak ho potkáte někoho někde jinde nebo potkáte někoho, kdo jej zná. Vždy to komentuji slovy, že „Každý s každým v Brně“. A to je stručně něco málo o mně. Nyní přejděme za duhu (jop, mám rád Franka Sinatru). ;)

Gay and the city

It´s not easy to find first words for this project I´m just about to introduce to you.
Though I have a lot of various ideas of how to run this, I still don´t know how to start and so I decided to go straight for it as I always do in my life. What an irony. I am a straight gay. This is the first point. I am a gay. The second is, I am a depressed gay. The third is, I need to share somehow some of my thoughts and ideas to make other people think and perhaps make them join each other (yeah, it´s incredibly hard to find someone..) because I feel there is a horrible lack of gay magazines and materials and if there is some, it´s usually over-gay and gay-dogmatic, which I want to avoid, because we make mistakes too, we are not perfect (however good we look) and our world is not clothed in some pink perfect scarf..maybe sometimes, there will be some warning in my work.
Not this one. I have taken a great risk of talking openly, straightly, critically, giving oppinions, advice, hints etc. It resembles the famous Carrie´s collumns from Sex and the city, right? But our cities and lives are still a little different. So this is Gay and the city. It is very likely, this article will be changing during the time, to make it clear and explanatory. And after all, the most important part of this site are the articles and words following. According to them, you will surely see,what this all is about. You and the straight ones too, whom I would like to introduce our world as a very similar to theirs, to shake off their prejudice.
And here comes one niformation in conclusion. All articles are going to be rewritten into Czech, right below their English originals, this is another unique thing about this blog.
I also have to say, that all, no matter english or czech, is my work, so I am the only author. Do not copy anything without my permission!

Není lehké najít první slova pro tento projekt, který se vám zrovna chystám představit.
Přestože mám mnoho různorodých nápadů. jak to tu vést, stále nevím, jak začít, a proto jsem se rozhodl jít do toho přímo, tak jako vždy v mém životě. Jaká to ironie. Jsem přímý gay. To je první věc-jsem gay. Ta druhé je-jsem deprimovaný gay. Třetí je-potřebuji nějak sdílet některé z mých myšlenek a nápadů, abych donutil jiné lidi přemýšlet a možná je i pospojovat (jo, není to zrovna lehké najít někoho..)., protože mám pocit, že je hrozný nedostatek gay tiskovin a materiálů, a když se nějaký objeví, je většinou suprahomosexuální a gay-dogmatický, čemuž se chci vyhnout, jelikož my také děláme chyby, nejsme dokonalí (ať už vypadáme sebelíp) a náš svět není oděn do nějaké růžové šálky..možná se tak někdy budou v mé práci prolínat i jistá varování.
Ne tak tento magazín. Vzal jsem na sebe ten velký (a zároveň skvělý) risk, mluvit otevřeně, upřímně, kriticky, udávat názory, rady, vodítka atd. Připomíná to ty slavné Carrieiny články ze Sexu ve městě, co? Ale naše města a životy jsou stále trošku rozdílné. Takže toto bude Gay ve městě (prezentovat ale budu parafrázovaný originální název Sex and the city v mé podobě Gay and the city..zní to lépe). Je více než pravděpodobné, že tento článek se bude v průběhu času měnit, aby dosáhl dokonalosti a byl co nejvíce osvětlující. Avšak nakonec, nejdůležitější částí tohoto webu jsou stejně články a slova, jež budou následovat. Podle nich si určitě již uděláte sami obrázek, o čem to vše je. Vy i heterosexuálové, kterým bych rád náš svět představil jako podobný jejich, abych snad setřásl jejích předsudky,
A nakonec informace na závěr. Každý článek zde bude přepsán do češtiny, přímo pod anglickým originálem, což je další perlička tohoto blogu.
Také vás musím zpravit o tom, že vše zde, je jedno zda anglicky či česky napsané, je moje práce, tudíž jsem její autor. Nic nekopírujte bez mého souhlasu!